Brijuni » Brijuni_historie

Za Benátčanů již lesk pohasl, ale ostrovy byly stále osídleny, i když malárie ze zdejších bažin neustále kosila obyvatelstvo. Brijuni utrpěly velké škody již za první světové války a potomci zakladatele se marně snažili v době mezi oběma světovými válkami dodat Brijunům dřívější lesk a slávu. Druhá světová válka poškodila ostrovy ještě citelněji, ale díky tomu, že si ostrovy vyvolil za své oficiální letní sídlo nejvyšší muž Jugoslávie, která se stala novým pánem těchto ostrovů, byly záhy obnoveny, modernizovány a ještě vylepšeny. Za vladaře Tita byla vybudována nová infrastruktura, založeno zoo se zoo-safari, konzervovány památky, zejména antické. Na ostrově je také měnší množství památek. Z 5. století jsou zde zbytky kostela sv Panny Marie. Z dob římanů je zde pozůstatek římské Vili Rustici. Ze středověku se dochovali trosky pevnosti. Brijuni tvoří skupina ostrovů, ležících v moři u západního pobřeží poloostrova Istrije. Nejhezčí část brijunského souostroví se v roce 1983 stal národním parkem. K nejpozoruhodnějším památkám patří pozůstatky římské vily, resp. venkovské usedlosti; obrovský komplex zahrnuje skupinu kdysi přepychových budov různého účelu, přístaviště, tři chrámy, termy, různé síně, hospodářské budovy a domy pro sloužící. Stavby byly vzájemně propojeny cestami, podlahy byly mozaikové, nechyběla štuková výzdoba. Na ostrově jsou i pozůstatky z následujícího období, a to tzv. byzantská pevnost, kterou tvoří mj. i obytné a hospodářské budovy, převážně ze 4.a 5. století. Nejznámější středověkou památkou je hranolová věž ze 12.-13. stol. Tzv. benátský kaštel pochází ze 16.-18. století. Uprostřed ostrova v gotickém kostele sv. Germana z konce 15. století  je dnes stálá výstava kopií fresek a hlaholských památek z Istrie a Kvarnerských ostrovů. Na jihozápadě ostrova je tzv. Bílá vila, Titovo oficiální sídlo, kde byla v r. 1956 podepsána zakládací listina Hnutí neangažovaných zemí, tzv. Brijunská deklarace.