Doložené dějiny ostrova se však začaly psát až ve 4. století před Kristem, kdy Syrakusané z Issy založili Faros (nynější Stari Grad) a Dimos (nynější Hvar). I zde se během věků vystřídali Římané, Byzantinci, Chorvaté a Benátčané (1278-1797), kteří měli na současnou podobu ostrova největší vliv, a to nejen na architekturu a stavitelství, ale i na další druhy umění - malířství a písemnictví.
I Hvar byl neustále ohrožován tureckými nájezdy. Proto byla již od 13. století stavěna různá obranná zařízení. Ve městě Hvar to byly obranné pevnosti, zvláště důležité po roce 1420, kdy se město stalo hlavním městem ostrova.
Hradby kolem města spojené s pevností Španjol též Španjolska tvrdjava (88 m) byly vybudovány v 16. století. V této době se pánové a zdejší šlechta snažili vytvořit z města Hvar bezpečné místo s přístavem a přidat mu na důležitosti přenesením biskupství a výstavbou klášterů. U přístavu je bývalá opravna válečných lodí a zbrojnice (Arsenal), také památka na Benátčany, na níž bylo v 17. st. přistavěno divadlo, jedno z nejstarších v jihovýchodní Evropě. Dodnes budova slouží kulturním účelům.
Svou pevnost nad městem postavil i Napoleon - pevnost Fort Napoleon z 19. století (241 m).
Po napoleonské epizodě připadl ostrov Rakousku-Uhersku a od roku 1886 se město Hvar stalo lázněmi, podporovanými samotným dvorem Rakouska-Uherska.
Po první světové válce obsadili ostrov Italové, avšak na základě rapallské smlouvy jej museli opustit, a od té doby ostrov patří Chorvatsku, ať už zde vládl jakýkoli režim.
Památky:
Renesančně-barokní je katedrála sv. Štěpána (Sveti Stjepan) ze 16.-17. století má cenný interiér a přístupnou klenotnici. Interiér katedrály je bohatě vyzdoben. Má krásné vyřezávané dřevěné chórové lavice ze 16. století. Významné jsou obrazy od Palmy il Giovana (Panna Marie se světci), Juna Boscheta (Pieta) a Dominika Ulbertiho (Panna Marie se světci). Ze stejného období je i městská kašna před kostelem. V městě je několik paláců a domů z různých epoch (gotika, renesance, baroko): Paladiniové, Vukasinovićové, nedokončený palác Hektorovićů a biskupský palác.
Počátkem 20. století byl zbořen rozsáhlý komplex renesančního Knížecího paláce, který byl po městském hradě (dnešní Španjolska tvrdjava) sídlem benátského místodržitele. Zbyla pouze goticko-renesanční hodinová věž Leroj (16. století) a krásná renesanční městská lodžie (Gradska loža), které tvoří přední frontu.
Přechod mezi gotikou a renesancí reprezentuje zachovalá zvonice kostela sv. Marka (Sveti Marko), zde je malá archeologická sbírka a lapidárium.
Ve staré části města je kostelík sv. Kosmy a Damiána (Sveti Kuzma i Damjan) z 15.-16. století a gotický kostel sv. Ducha (Sveti Duh) z 15. století.
Mimo hradby stojí renesanční letohrádek básníka Hanibala Luciće ze 16. století.
Za městem je františkánský klášter s mariánským kostelem Gospa od Milosti z 15. století. Jeho výstavba začala v roce 1461. Ke klášteru přiléhá kostel Panny Marie Milosrdné a v průčelí je reliéf slavného Nikoly Firentince. V interiéru jsou cenné obrazy (Plama in Giovan - stigmatizace sv. Františka a Sv. Diego, Leandr da Bassana - Kristus na kříži, Martin Benetović - Utrpení Ježíše), sochy, plastiky, sbírka sakrálních předmětů a knih. Přístupná je i malá klášterní zahrada a křížová chodba.
Hvar je bohatý na památky z různých historických období. Vznik těchto staveb vyvolala historická potřeba obranných systémů proti tureckým nájezdům, později na ochranu před benátskou nadvládou.
