Salinita nejmodřejšího moře

Koncentrace soli má zásadní vliv na barvu moře. Dalším rozhodujícím činitelem je fakt, že čím je moře biologicky chudší, tím modřejší barvu má. Jadran, chudý na plankton, se proto může chlubit tímto zabarvením; Chorvati mu říkají plavi Jadran - modrý Jadran. Toto pravidlo však platí jen na otevřeném moři. U ústí řek je jeho barva nažloutlá, u pobřeží nazelenalá.

Při vysokému obsahu soli má mořská voda značnou průzračnost - Jadran má 38 g v 1 litru vody (Baltské moře jen 7 g). Z letadla lze na otevřeném moři rozeznat světlé předměty až do hloubky 56 m. V pobřežním pásu je viditelnost asi 5 m. U pobřeží je slanost nižší než na otevřeném moři a největší slanost je v jižní části Jadranu.

Místy slaná voda proniká do dolních toků řek a způsobuje problémy v zemědělství (Neretva - k Metkovići, Krka - až za Skradin ke Skradinským vodopádům).
Při ústí řeky Zrmanji, Krky, ve Velebitském průlivu, pod Kozjakem, Mosorem a Biokovem, u italských břehů při ústí Pádu je salinita nižší díky přítokům sladké vody z řek a podvodním sladkým pramenům.

Sladkovodní podmořské prameny

Sladkovodní podmořské prameny (vrulje) se objevují hlavně v západní Istrii, pod Učkou v Kvarnerském zálivu, pod Velebitem, Biokovem, ve Stonském zálivu a v Boce Kotorské. Jedná se o krasový jev, který se objevuje při mořském pobřeží, někdy až v hloubce 25 m pod hladinou. Objevují se většinou ve skupinách. Nejvíc jich bývá v zimě, v létě pak výrazně mořskou vodu prochlazují.

Čistota Jadranu

Jadran patří k mimořádně čistým mořím, což dokazují častá vítězství v mezinárodních soutěžích. Chorvatské orgány věnují již dlouhá léta soustavnou péči čistotě moře - po celém pobřeží se budují čističky odpadních vod, průmyslová činnost se utlumuje nebo přesouvá do vnitrozemí, na téměř osmi stech místech se provádí systematická kontrola čistoty moře.
Přes veškerá opatření nelze vyloučit velké znečišťovatele. Je jím například průmysl související s ropou - při čištění tankerů vzniká ropný odpad, který nelze odčerpat a je vypouštěn do moře. 1 tuna ropy pak znečistí 3,5 km².
Někdy se může na hladině objevit nepříjemný "mořský květ" (morski cvet), který však zmizí se změnou proudění větru či nejbližší bouří. "Mořský květ" se objevuje u břehu jako slizká hmota bělavé až hnědé barvy v odpoledních hodinách za bezvětří. Tato hmota znemožňuje rybolov a koupání. Silnější větry tuto masu odnesou do moře a voda při pobřeží se větrem pročistí. Poslední kalamita se vyskytla v roce 1988.