Původní ilyrsko-řeckou osadu Aspalathos si vybral císař Dioklecián za místo pro svou rezidenci po abdikaci. Zde žil do smrti a byl zde i pohřben. Palác pak sloužil jako útočiště sesazených římských císařů a jejich rodin. Ve Splitu, v jeho pevných hradbách našli nový bezpečný domov utečenci ze sousedních Salon po jejich zničení Avary a Slovany v 6. stol. Split se stal v 5. stol. biskupským sídlem. V 16. stol. v období humanismu bylo město důležitým střediskem chorvatské kultury. Nejvýznamnějším představitelem humanismu ve Splitu byl splitský rodák - filozof, spisovatel a učenec evropského formátu Marko Marulić, mimo jiné autor první tištěné knihy v chorvatštině. V tomto století byl však Split ve stálém nebezpečí tureckých nájezdů. Znovuzrození města přišlo až po pádu Benátské republiky koncem 18. stol. Za následující rakouské vlády byl Split jedním z hlavních ohnisek boje za národní obrození a uvědomění Chorvatů. V r. 1918 se stal spolu s celou Dalmácií součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Za druhé světové války byl okupován Italy, po nich Němci. Osvobozen byl v r. 1944 a byl vrácen Chorvatsku v rámci Jugoslávie.
Nejvýznamnější památkou Splitu je Diokleciánův palác, který byl roku 1979 zapsán na listinu UNESCO, k jeho pozoruhodnostem patří: Zlatá brána, Stříbrná brána a Železná brána, dále sklepní prostory tzv. substrukce k vyrovnání terénu, největší dochovaný římský krytý prostor na světě. Vyčištěné a zpřístupněné poskytují dokonalou představu o prostorovém členění, architektonickém řešení a vzhledu někdejších císařských síní, které byly nad nimi. Jsou částečně využívána ke galerijním účelům a patří k nejpůsobivějším dochovaným částem paláce. Dále za zmínku stojí Diokleciánovo mauzoleum, přeměněné v raném středověku v mariánskou katedrálu, později katedrálu sv. Domnia, místního mučedníka a patrona města. V interiéru s původní výzdobou z Diokleciánovy doby lze vidět řadu vynikajících uměleckých děl jako románské vyřezávané vstupní dveře, řezané lavice, cenné obrazy, reliéfy a oltáře s hroby křesťanských mučedníků. Dalším významným místem, které stojí za prohlídku je zvonice katedrály ze 13. - 15. stol., dnes přístupná jako vynikající vyhlídková věž.
Významnou památkou je také Jupiterův chrám, přeměněný v 8. stol. v křesťanské baptisterium sv. Jana Křtitele, zde se nachází původní římská plastická výzdoba a zaklenutí, dále díla starochorvatských kameníků a sochařů. Toto baptisterium je nestarší raně středověká památka Splitu. Z dalších zajímavých míst lze například uvést klenotnici a knihovnu, Římský peristyl, vnitřní nádvoří paláce se sloupovým ochozem, zakončený prothyronem. Dále četné cenné románské, gotické, renesanční a barokní paláce jako například Ivelliů, Papalićů, Marulićů. Ve městě mimo hradby paláce je k vidění řada kostelíku např. renesanční kostelík sv. Rocha, kostelíky ve Zlaté bráně a v Železné bráně, kostel sv. Františka a františkánský klášter proslulý svou románsko-gotickou křížovou chodbou s náhrobky významných osobností z historie. Dále lze shlédnout sochu biskupa Řehoře Ninského, která se nachází u Zlaté brány paláce, Národní náměstí s paláci Karepićů a Kambjů, náměstí Bratří Radićů s palácem-muzeem, sochou Marka Maruliće, benátskou opevněnou Hrvojovou věží.
Pro milovníky vědy a historie zde najdeme také řadu muzeí: archeologické muzeum,
etnografické muzeum, muzeum chorvatských archeologických památek, muzeum města Splitu, muzeum historie námořnictví, přírodovědecké muzeum.
Palác – přepychové reprezentační sídlo obrovských rozměrů a zároveň opevněný vojenský tábor, sídlo římského císaře Diokleciána, byl vybudován koncem třetího století. Dioklecián se narodil v roce 305 jako syn propuštěného ilyrského otroka v sousední Salonae, hlavního města římské provincie Dalmácie. Ve stavbě se mísí antické prvky s východními byzanskými. Město Split se pak od svého začátku rozvíjelo uvnitř hradeb opuštěného paláce, upravovaného a přestavovaného podle potřeby usedlíků. Ještě dnes ijí uvnitř jeho hradeb téměř tři tisíce lidí.
K hlavním pozoruhodnostem paláce patří:
• Opevnění – hradby a tři brány: Zlatá brána (Zlatna vrata) s nejbohatší výzdobou (dochovány jen zbytky), Stříbrná brána (Srebrena vrata) a elezná brána (Gvozdena vrata). Čtvrtá, Měděná brána, se nedochovala (vstup z moře).
• Největší dochovaný římský krytý prostor na světě – sklepní prostory (substrukce), slouily k vyrovnání terénu. Poskytují představu o prostorovém členění, architektonickém řešení císařských síní, které byly nad nimi. Nyní částečně vyuíváno ke galerijním účelům. Do těchto prostor je vchod z nábřeí.
• Diokleciánovo mauzoleum, v raném středověku mariánská katedrála, později katedrála sv. Domnia (Sveti Dujam či Duje), místního mučedníka a patrona města. V interiéru s původní výzdobou z Diokleciánovy doby je řada vynikajících uměleckých děl (románské vyřezávané vstupní dveře, řezané lavice, cenné obrazy, reliéfy a oltáře s hroby křesanských mučedníků).
• Zvonice katedrály, 13.–15. století.
• Krypta mauzolea, dnes kaple sv. Lucie. Předpokládá se, e v době výstavby paláce slouila k ubytovávání otroků.
• Klenotnice a knihovna s vynikajícími uměleckými díly.
• Římský peristyl – vnitřní nádvoří paláce se sloupovým ochozem, stával zde Diokleciánův trůn a vedl vstup do císařových komnat.
• Jupiterův chrám, přeměněný v 8. století v křesanské baptisterium sv. Jana Křtitele (Sveti Ivan Krstitelj), nestarší raně středověká památka Splitu.
• Četné cenné románské, gotické, renesanční a barokní paláce (Ivelliů, Papalićů, Marulićů, Cindrů, J. Dalmatince).
• Kostelíky – renesanční kostelík sv. Rocha (Sveti rok) a kostelíky ve Zlaté a elezné bráně.
